Do roku 1774 žádné starosti se školou nebyly. Do školy na faru chodil jenom kdo chtěl.
V neděli odpoledne však musely jít všechny děti od 7 roků,
ale ve všední dny měly pokoj.
Důležité reformy pro rozvoj školství zavedla Marie Terezie. V roce 1774 byl schválen školní řád, který poprvé v dějinách u nás zaváděl povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let. Na venkově byly zakládány školy, v nichž se měly děti učit čtení, psaní a počítání. Ve městech byly zřizovány školy hlavní, poskytující širší vědomosti.
V roce 1781 musela obec zřídit školu. Škola byla zřízena v obecním domě čp. 47. Byl to malý domek, krytý došky. Byla nařízena povinná školní docházka. Hejtmanství sem ustanovilo učitele a trápení nastalo. Učitele si museli platit 1 zlatý a pár snopů obilí každý, kdo měl a mimo to měl učitel k dobru vánoční koledu. Největší starostí učitelovou bylo, aby předepsané dávky obdržel. O návštěvu dětí ve škole se už tolik nestaral. Věděl, že by to stejně bylo marné. Bývalo totiž ustáleným zvykem, že od dubna do října nikdo do školy nešel. Chodilo se jen v zimě.
Od roku 1868 se už platilo za jednoho žáka 1 zlatý a 80 krejcarů, a tak to zůstalo až do roku 1900. Za chudobné žáky platila obec.
Dnešní stará škola byla postavena v roce 1832, její přístavby pak v roce 1874 a 1903. Brzy však nestačila. Ve školním roce 1913-1914 se tísnilo v jedenácti učebnách čtrnáct tříd. Došlo to tak daleko, že od 1. 9. 1923 se dokonce učilo i v prostorách bývalého obecního hostince. O nutnosti postavení nové školní budovy nikdo nepochyboval. Usilovalo se o ni dokonce už brzy po roce 1910. V roce 1914 byl dokonce navezen kámen a část stavebního materiálu. Vypukla ale první světová válka, materiál lidé rozebrali a stavba byla opět v nedohlednu.
Teprve v roce 1927 se shodli hlučtí občané na tom, že je nanejvýš nutné řešit v obci palčivou otázku školství. Obec měla na tuto položku shromážděnu částku 500.000 korun. Půjčkami a dalšími úložkami chtěla dosáhnout celého potřebného obnosu.
Nadějná akce se pozastavila pro neshodu, kde vlastně novou školu postavit. Lidová strana (13 hlasů v obecním zastupitelstvu) chtěla školu postavit na místě starého dvora vedle kostela, zatímco ostatní strany (17 hlasů) mínily, že škola by měla stát na místě staré školy. Byly i návrhy, aby se nová škola stavěla v Kaštanci či ve Chmelnici. Po dlouhých dohadech a šarvátkách byla stavba odsunuta na příhodnější období.
Přípisem ze dne 8. 11. 1928 oznámila Okresní politická správa v Uherském Hradišti, že na místě samém bude jednání ohledně schválení stavby školy na pozemcích starého dvora podle projektu zpracovaného Františkem Peprlou z Uherského Hradiště. Jednání se uskutečnilo za přítomnosti vrchního stavebního rady p. Mrkvy. Pozemek pro stavbu byl schválen na místě bývalého Lichtenštejnského dvora. Hlavní podmínkou stavebního povolení bylo to, že škola využije možnosti slunných stran. Svým majestátem přispěje k celkovému obrazu obce a spolu s kostelem a farou bude tvořit významnou dominantu.
Důležité bylo, že se na pozemku nacházela studna s pumpou, která odpovídala normám tehdy platného moravského stavebního řádu. Pro povolení stavby byla stanovena některá velmi prozíravá opatření, jako například příkaz uložit při provádění omítek elektrickou instalaci, poněvadž Hluk měl být v nejbližší době připojen na síť Západomoravských elektráren.
Součástí školní budovy mělo být letní hřiště řádně upravené a vyštěrkované. Obec vypsala konkurz na stavbu školy. Tohoto řízení se účastnili stavitelé, pánové Šuba z Uherského Ostrohu, Málek z Uherského Brodu, stavitelé Jaroš, Jedlička, Peprla a Pospíšil z Uherského Hradiště. Nákladově nejnižší byl projekt pana Jaroše a to v částce 714.000 Kč. 15. února 1929 obec stavbu zadala.
26. března se začala bourat část panského dvora na náměstí. 15. dubna začali dělníci kopat základy. Do základního kamene byla vložena kovová schránka s pamětní listinou a mincemi ČSR. Škola byla postavena za 17 měsíců a stála 972.452,68 Kč. Bylo v ní 11 učeben, 3 kabinety, sborovna, ředitelna, v suterénu cvičná žákovská kuchyně a byt školníka.
Slavnostní otevření nové hlucké školy připadlo na svátek svatého Václava 28. září 1930 a zúčastnila se ho řada významných hostů. Jeden z nich, okresní školní inspektor Václav Sehnal složil k této významné události pro Hluk dokonce báseň.
Jest jeden Hluk a hora Jasenová,
z nás nikdo neví, co snad tajů chová.
Však škola nová, jež dneska svátek světí,
chce vychovávat jenom zdárné děti.
Je pro lid všecek, zámožné i chudé
v svých síních láskou objímat bude,
by z dítka každého jen radost zřela
a bránu vědění mu otevřela.
Svá srdce rodiče Vám, děti, dali
když školu tuto pro Vás budovali.
Nechť na ty chvíle, na to mládí zlaté
vždy s úctou, vděkem proto vzpomínáte.
Mám jediné, Vy se mnou vroucí přání,
kéž Václav svatý Vás tu všechny chrání
a vůle všech jen do duší se vryje,
že v krvi synů kraj jen rodný žije.